Řeřicha zahradní se většině lidí spojuje jen s velikonočním obdobím. Je ozdobou svátečního stolu, někdo si jí posype pečivo nebo nějaký salát. A pak zase na celý rok zmizí. Přitom je to docela škoda, protože tato bylinka je plná vitamínů a minerálů, které lidský organismus potřebuje neustále.
V lístečcích řeřichy najdeme jen minimum bílkovin a cukrů, ale zato jsou přeplněné zdraví prospěšnými látkami, z nichž asi nejvýznamnější je vitamín K, který je nezbytný pro správné fungování srážení krve a také hraje velmi významnou roli při mineralizaci kostí. Kromě toho tam najdeme nemalé množství tzv. „céčka a áčka“ a také trochu vitamínů B, E, PP, kyseliny listové a pantothenové. Z minerálů má řeřicha vyšší obsah železa, manganu, draslíku, hořčíku, vápníku, síry a jódu.
Lidová medicína si všimla vlastností této bylinky již před mnoha staletími. Doporučovala se při léčbě střevních parazitů, nechutenství, kožních problémech a také jako dezinfekce dutiny ústní. Zajímat by se o ni měli i lidé, kteří trpí osteoporózou, zvláště pokud mají problém s mlékem a mléčnými výrobky – řeřicha je, jak už bylo uvedeno výše, výtečným zdrojem vápníku. Také snižuje hladinu cukru v krvi, díky jódu prospívá lidem, co mají problémy se štítnou žlázou. Tato bylinka je zdravá a určitě by se měla na našem stole objevovat co nejčastěji, ale i v tomto případě bychom neměli přehánět. Nedoporučuje se jíst více než tři lžíce nasekané řeřichy denně, protože by mohla podráždit trávicí soustavu nebo ledviny.
A jak tato bylinka působí na naši krásu? V tomto případě největší roli hraje vysoký obsah síry. Ta je nezbytná pro dobrý růst vlasů. Její účinky se projeví nejen díky konzumaci, ale také lze vtírat různé výtažky či rozmixovanou šťávu do kůže na hlavě. Extrakty a nálevy z řeřichy se také doporučovaly při vybělování pleti a zesvětlování pigmentových skvrn. Jejich dezinfekční účinky mohou také vyzkoušet lidé, které hodně trápí akné nebo příliš mastná pokožka.
Řeřicha se dá velmi snadno vypěstovat v domácích podmínkách. Stačí, že si nějakou nádobu vyplníme vatou, tu navlhčíme vodou a posypeme rovnoměrně semeny (někdy se doporučuje je na chvilku před tím namočit) této bylinky. Vše zaléváme pravidelně každý den, první klíčky by se měly objevit již po přibližně dvou dnech, po šesti až deseti můžeme začít sklízet. Jestli lístečky opatrně odstřihneme, měly by nám vyrůst ještě jednou. Bylinka by se měla jíst mladá, s přibývajícími dny nepříjemně hořkne.