Baňkování, dnes také občas vznešeněji nazýváno vakuoterapie, patří k jedné z nejtradičnějších léčebných metod. Je občas spojována s moudrostí Dálného Východu, ale i v Evropě má tato léčba dlouhou tradici, převzatou z arabských zemí – užíval ji např. i Hippokrates. V dnešní době zažívá renesanci, její vyznavači věří, že pomáhá organismu bez chemie nastartovat obranné mechanismy. Návod na baňkování (horkou metodou, která je považována za úspěšnější) je zde pro všechny, co chtějí zjistit o této léčbě něco více. Pozor, určitě je dobré před první domácí aplikací se ještě poradit s nějakým odborníkem nebo se podívat, jak přesně celý proces probíhá.
Na začátku si musíme nachystat samozřejmě speciální skleněné baňky na baňkování, krém, vazelínu nebo i může stačit olivový olej, vatu, líh, vodu, špejli a zapalovač nebo zápalky. Pokožku, na kterou budeme baňky přikládat, nejdříve pořádně omyjeme. Pokud je pokryta chlupy, tak je ji lepší oholit, protože jinak by baňky nepřilnuly k tělu dokonale a nevznikl by onen vakuový efekt, který kůži prokrví a nastartuje imunitní systém. Okraje baňky potřeme studenou vodou. Nyní existují dva možné postupy, v jednom potřeme vatičkou namočenou v lihu vnitřek baňky a zapálíme ho nebo vložíme dovnitř na chvilku špejli se zapálenou vatičkou. Horký vzduch po přiložení vytvoří podtlak. Aby efekt fungoval, je nutno to dělat co nejblíže u těla pacienta, ale samozřejmě tak daleko, abychom ho neohrozili ohněm a popálením. Oheň po třech vteřinách vytáhneme a baňku ihned přiložíme a chvíli podržíme, aby se přisála k tělu. Nemocného podstupujícího baňkování přikryjeme dekou a necháme čtvrt hodiny odpočívat. Po uplynutí této doby baňky sundáme a to tak, že jemně stlačíme pokožku při jejich okraji.
Jak je vidět, návod je opravdu jednoduchý. Na druhou stranu teprve trénink činí mistra a proto je dobré si vše, jak už bylo zmíněno v úvodu, nacvičit pod dozorem někoho, kdo má s baňkováním zkušenost. Důvody jsou dva, první je asi samozřejmý, operujeme s ohněm poblíž těla a navíc při troše neopatrnosti můžeme skleněné nádobky přespříliš nažhavit. Druhý je záležitost zkušenosti a také správného výběru míst, nemocí a také i vlastně pacientů, pro které je baňkování vhodné. Protože někdy může i ublížit. Ideální je vždy konzultace s lékařem. Tato metoda se nepoužívá u osob, které mají vysokou horečku. Stejně tak se nepřikládá baňky těhotným ženám na břicho, dětem s chudokrevností a velmi hubeným lidem na více míst po těle. Navíc baňkování je nevhodné pro každého, kdo má problémy se srdcem, srážlivosti krve nebo je těsně po úrazu. Jak je vidět, samotný proces je sice jednoduchý, ale vše kolem již rozhodně sranda není. A chceme se léčit a ne si ubližovat.