Už malé děti učíme pohádkami, že sůl je nad zlato. U kluků a některých holčiček je tento přístup ještě utvrzován v pozdějším věku, při četbě dobrodružné literatury, kdy různí cestovatelé či trosečníci téměř vždy řeší problém, kde sehnat alespoň pár cenných bílých krystalků, které by udělaly jejich jídlo chutnější a jim zachránily zdraví či dokonce život. Ve skutečnosti jde ale hlavně o zvykovou a chuťovou záležitost a je dobré na to brát ohled již při výchově našich nejmenších.
Obecně se dnes vůbec nedoporučuje solit či dosolovat dětská jídla. Ale přesto to většina matek dělá, s pocitem, že ten jejich drobeček to přece musí mít chutnější. Je to přitom základní omyl. Dítě, které nezná chuť soli, ji nevyžaduje. Jen my, když ochutnáme nějakou rozmixovanou zeleninu či rybu pro miminka, tak odplivneme nechutí, jak je to strašné a nedobré. Dítě tento náš dojem nemá, to rozlišuje různé další chuťové vjemy, které už pro nás při nedostatku „bílé drogy“ nejsou tak důležité. Proto základní rada zní, nedosolovat, dítě má své vlastní chuťové buňky.
Je pravda a každý to asi zpozoroval ve svém okolí, že děti začínají převážně vyžadovat slanější jídlo někdy kolem druhého roku svého života. Jenže to ve skutečnosti není důkaz, že ji potřebují. V tomto období totiž dochází k malé změně, která vše dokonale a logicky vysvětluje. Dítě přestává ve většině domácností jíst speciálně vařená jídla a začíná dostávat pokrmy, které máme i my na talíři. A ty jsou samozřejmě navíc solené již při vaření. Také se dosti často dostává k různým tyčinkám, křupkám a jiným nesladkým pamlskům, které samozřejmě obsahují sůl (někdy dokonce obrovské, pro dítě téměř jedovaté, množství). Tady není řešením stále vařit odděleně. Jenom je bezpodmínečně nutné redukovat sůl v jídelníčku pro celou rodinu a případně dosolovat až na talířích. To druhé je nejlepší dělat mimo společný stůl ještě před servírováním, aby dítko nevidělo, že správně je přisypávat do jídla nějaký neznámý bílý prášek. Protože tak se chovají ti obři, co jsou pro něj největším vzorem.
A jak to vypadá z vědeckého či zdravotního hlediska? Nikde nenajdeme odborně nezpochybnitelnou informaci, kolik soli by měl člověk denně dosypat dítěti do jídla – není to ani z logického hlediska možné. Najdeme za to něco jiného. Sůl se skládá ze sodíku a chlóru (občas je v ní navíc jód). Pro naše tělo je velmi důležitý ten první minerál a tam samozřejmě už různé tabulky najdeme. Pro děti do šestého roku života je to dávka mezi třemi a čtyřmi sty miligramy sodíku denně. Což odpovídá přibližně necelému jednomu gramu soli. A teď si stačí jen uvědomit ještě dvě drobné věci. Za prvé sůl je obsažena v mnoha potravinách již při jejich výrobě, nejde jen o různé slané pamlsky nebo obludně přesolené uzeniny či polotovary, ale i takovou drobnost a součást každodenního jídelníčku, jakou je libovolné pečivo… No a za druhé, v potravinách není jen sůl, je tam přímo i přirozeně sodík. Vysoké množství ho má hovězí a vepřové maso, játra, vejce, kapusta, mrkev a špenát no a pak také různé balené a minerální vody, jejichž konzumace je tak populární. Malé děti, při vyvážené stravě, svou denní nutnou dávku soli dostávají i bez toho, abychom jim jejich krmi dosolili byť jen špetičkou soli. U dospělých je potřeba již trochu větší množství, ale když se nám podaří uhlídat minimální solení (a nezobání slaných pamlsků) v tom nejmenším věku, tak i po dosažení dospělosti si člověk bere jen to, co jeho organismus opravdu potřebuje. A tím ho chrání před mnoha závažnými zdravotními problémy, u nichž asi nejvýznamnější jsou potíže s vysokým tlakem, zvaným též tichý zabiják.