Černý bez se ve středoevropském regionu využíval jako léčivo již od středověku. Rozbor jeho účinků můžeme například najít ve spisu Anatomia Sambuci slavného německého lékaře Martina Blochwiche z první poloviny sedmnáctého století. Na bez nedaly dopustit ani naše prabáby, které si vždy mezi květnem a červencem nasušily dostatečné množství květu do zásoby, aby jim vydržel až do další sezóny. Jejich moudrostí se můžeme řídit i my.
Lipový květ je jednou z nejčastěji využívaných přírodních léčivých surovin v Evropě. Už od starověku se ze sušené i čerstvé drogy připravuje čaj doporučovaný při mnoha zdravotních problémech. Má uklidňující účinky, přináší úlevu při nachlazení, chřipce, ledvinových potížích a může působit jako prevence proti vzniku srdečních onemocnění. Ale část léčitelů místo nálevu doporučuje raději užívat lipovou tinkturu, která má výrazně silnější účinky a vyšší obsah zdraví prospěšných látek.
Majoránková mast byla velmi oblíbeným lékem našich prababiček. Pak přišlo období, kdy se přírodní léčba považovala za cosi zastaralého a nepříliš účinného, protože přeci kvalitní léčbu garantuje pouze moderní věda a vyspělý farmaceutický průmysl. Jenže s postupem času i odborníci začali zjišťovat, že spousta takzvaných babských rad a přírodních léků opravdu účinkuje. A tak dnes zažíváme renesanci domácí léčby. Týká se to i masti z majoránky, která se postupně vrací do našich lékárniček a navíc si ji v domácích podmínkách můžeme velmi snadno vyrobit.
Před téměř sto padesáti lety bylinkář Aw Chu Kin namíchal v barmském Rangúnu mastičku, kterou si místní obyvatelé velmi rychle oblíbili. Když zemřel, jeho synové se přestěhovali do Singapuru a tam pokračovali v prodeji zázračného léčiva, které se z obchodních i prestižních důvodů rozhodli nazvat tygří mast. Tygr na Dálném východě symbolizuje sílu, odvahu a vitalitu. A sílu i účinnost tomuto exotickému mazání rozhodně nemůžeme upřít.
Letní pobyty u vody a večerní vysedávání v přírodě jsou sice velmi krásné, ale většinou také výrazně zvyšují riziko útoku různých poletujících „krvesajů“. Čert vem, že nás trochu píchnou a vycucají kapičku krve. Větším problémem je otok a svědění, které nám jejich útok dokážou připomínat ještě několik dní. V lékárně či na internetu lze koupit různé přípravky hodně omezující svědění. Ale také můžeme využít takzvané babské rady, které jsou převážně úplně stejně úspěšné, ale navíc mají tu výhodu, že nás obvykle skoro nic nestojí. No a navíc jsou čistě přírodní.
Název tymiánu pochází z řeckého slova thyme, které znamená dezinfikovat či vykuřovat. Jednoznačně to ukazuje, že už v antických dobách lidé velmi dobře věděli o léčivých vlastnostech této nenápadné bylinky. U nás se tymián neboli mateřídouška využívá jako léčivá bylina hlavně pro přípravu různých čajů, nálevů, sirupů a mastí.* Ale nejvíce účinných látek z něj dostaneme jen pokud si připravíme tymiánovou tinkturu.
Při domácí léčbě prováděné podle tradičních doporučení našich babiček a prababiček se většinou využívají bylinky a věci, které jsou běžně dostupné v téměř každé domácnosti. Jednou z nich je například olej, bez něhož se neobejde asi žádná kuchyně. Ten bývá součástí různých léčivých směsí a mastí, ale při některých zdravotních problémech ho lze využít přímo.
Podle Světové zdravotnické organizace je deprese čtvrtým nejzávažnějším zdravotním problémem dnešní doby, kterým trpí přibližně deset procent populace. Špatnou náladu mívá občas každý, jenže deprese není pouze o náladě, ale o celkové psychické kondici, která se následně odráží i na fyzickém zdraví. Na rozptýlení chmur nabízí farmaceuti stovky či možná tisíce různých přípravků, ale ani v tomto případě příroda nezůstává pozadu. Proti depresím a špatné náladě si můžeme doma vyrobit ovesné kapky.
Třezalku lidstvo zná přinejmenším již několik tisíciletí. Zajímavých vlastností této léčivé byliny si všimli v antickém světě, kde ji využívali jak k léčbě, tak i k různým mystickým obřadům. Dnes se v medicíně používá také. Obzvlášť populární je třezalkový olej, kterým lze například léčit ploténky nebo popáleniny. Tento lék si navíc můžeme celkem jednoduše vyrobit sami doma.
Většina lidí si pod slovem modřín představí jediný opadavý jehličnan, jehož dřevo se používá v nábytkářství, podlahářství a ve stavebnictví. O nějakém dalším využití tohoto stromu se u nás moc neví. Trochu jiná situace je na severoamerickém kontinentu. Indiáni využívali modřín nejen jako zdroj dřeva, ale zajímali se i o jeho léčivé účinky. K tomuto účelu používali pryskyřici, ze které vyráběli léky proti kašli, bolesti krku a obklady na otoky i podlitiny. Vědce jejich zkušenosti zaujaly a proto začali zkoumat, jestli je na modřínu opravdu něco zajímavého. A zjistili, že ano. Obsahuje látku, která se jmenuje galactoarabinan. Tu nyní využívá farmaceutický i kosmetický průmysl. Pro domácí využití je čistá smůla trochu nepraktická. Proto je ji lepší zpracovat na modřínový olej nebo tinkturu.
Nemoci horní dýchací soustavy obvykle mají bakteriální nebo virový původ. V obou případech je častým doprovodním jevem nepříjemná bolest v krku, kterou nejvíce pocítíme při polykání. Existuje nepřeberné množství různých pilulek, které se snaží tento problém řešit, také je spousta babských rad, které jsou při zmírňování bolesti v krku často stejně úspěšné, jako drahé produkty farmaceutů. Mezi jednu z nich patří i využití léčivé síly červené řepy smíchané s vinným octem.
Lidé trpící osteoporózou mají obecně velké problémy s lámavostí kostí. K jejich řídnutí může postupně docházet už od třicátého roku života, ale největší potíže se převážně začnou objevovat, až o dvacet let později. Řídnutí kostí je ve větší míře problémem něžnější části lidského druhu, kde se, podle různých vědeckých odhadů, po menopauze týká až padesáti procent populace. Osteoporóza se ale objevuje i u mužů. Tam se její výskyt odhaduje na přibližně dvacet procent. Při prevenci a podpůrné léčbě tohoto zdravotního problému může pomoci i bylinkový lék, který si lze připravit i v domácích podmínkách.
Podběl lékařský neboli latinsky tussilago farfara čili odháněč kašle s moučnými listy je bylinka, o níž můžeme najít zmínky již v antických lékařských spisech. Jeho léčivými účinky se zabýval například římský vědec Plinius a popsal je ve své impozantní přírodovědné encyklopedii Historia naturalis. Jak původní název této rostliny napovídá, nejčastěji se využívá při potížích s kašlem. V naší zemi se často z kvítků podbělu vyrábí léčivý sirup, ale rozhodně za zmínku stojí i podbělový čaj, na jehož přípravu můžeme využít i listí.
Syrová jablka bychom měli jíst vždy se slupkou, protože v ní se nachází nejvíc vitamínů a zdraví prospěšných látek. Ale při zavařování, vaření či pečení se bohužel loupání převážně nevyhneme. Slupky pak většinou rovnou vyhodíme do smetí nebo na kompost. Ve skutečnosti je to docela škoda. Můžeme je místo vyhazování zpracovat a pak si z nich podle potřeby chystat zdravý čaj.
Stres můžeme bez větší nadsázky nazvat nejrozšířenější civilizační chorobou. Dotýká se téměř každého člověka a spousta lidí si s ním neumí příliš poradit. Existuje mnoho různých způsobů, díky kterým se dá neustálý psychický tlak lépe zvládat, s pomocnou rukou přichází i příroda. Z léčivých rostlin a plodů si můžeme doma vyrobit dobrý antistresový sirup.
Plody šípkové růže patří k nejlepším zdrojům vitamínu C. Obsahují také mnoho dalších zdraví prospěšných látek a tak není divu, že jsou od nepaměti velmi intenzivně využívané při domácí léčbě různých neduhů. Ale červené bobulky šípků nejsou to jediné, co může pichlavý keř nabídnout našemu zdraví. Velmi dobrý sirup lze připravit i z květů.
Klasické rychlokvašky nejsou v naší zemi tak populární, jako okurky nakládané do sladkokyselých nálevů s octem. Samozřejmě mají spoustu příznivců, ale také nemálo lidí má problémy s jejich specifickou chutí a vůní. Je to trochu škoda, protože na rozdíl od octových okurek jsou rychlokvašky opravdu hodně zdravé. A zdravý je také lák, který během mléčného kvašení vzniká.
Na konci léta začínají dozrávat bezinky. Pro každého příznivce přírodní léčby by to měl být signál, že už znovu přišel čas na výrobu dalších domácích léků. Bobule můžeme usušit, vyrobit z nich sirup, víno a nebo také léčivý bezinkový extrakt. A jak poslední jmenované lék účinkuje a na recept, jak si ho lze snadno doma připravit se podíváme na následujících řádcích.
Japonci každodenní kloktání považují za základní hygienický návyk, který je pro zdraví přinejmenším stejně důležitý, jako například pravidelné mytí rukou. Již mnoho století si třikrát denně proplachují krk a jak potvrdily i některé vědecké výzkumy, zvláště během podzimu a zimy mají o něco méně zdravotních problémů než lidé, kteří pravidelně nekloktají. Kloktat můžeme obyčejnou vodou, zeleným čajem a nebo si lze i pro zesílení léčivých účinků připravit nějaké tradiční kloktadlo z bylinek či obecně dostupných surovin.
Příprava bylinkových octů je velmi snadná. Dá se říci, že vždy postupujeme téměř stejnými kroky a jen suroviny se podle druhu mírně liší. Vše potřebné bychom měli najít buď v kuchyni nebo na zahrádce a nebo na louce či v obchodě s bylinkami. Pokud svůj výrobek chceme používat i jako léčivo k přímé konzumaci a ne pouze jako dochucovadlo do salátů či při vaření, je rozumné použít jako základ nějaký kvalitnější ocet, jako je například jablkový.