Olej vyrobený z bezových květů pomáhá při bolestech kloubů, nachlazení a také při potížích s trávicí soustavou. Využití najede také při domácích masážích. Připravitř ho můžeme dvěma způsoby, jeden recept využije čerstvé květy, které následně macerujeme za studena. V druhém receptu zase použijeme bezový květ sušený a olejový extrakt získáme louhováním účinných látek v teplé lázni.
Slovo artyčok většině lidí v naší zemi sice mlhavě něco říká, ale už jen relativně málokdo si pod tímto názvem představí cosi konkrétnějšího. Jedná se o delikatesu rozšířenou ve středomořské kuchyni, která vzhledem sice trochu připomíná bodlák. Její chuť můžeme bez uzardění v klidu porovnat s takovou lahůdkou, jako je chřest. Ale pouze kvůli kulinárním vlastnostem by se artyčok na tyto stránky nedostal. Je zajímavý i ze zdravotního hlediska. Obsahuje spoustu prospěšných látek, které mimo jiné pozitivně působí na játra, zlepšují metabolismus, regulují cholesterol nebo urychlují hubnutí. Výtažky z artyčoku se přidávají do potravinových doplňků se silymarinem, které se doporučují na zlepšení funkce jater (obvykle se kombinuje s ostropestřcem a pampeliškou). V domácích podmínkách si k léčebným účelům můžeme snadno připravit z artyčoku čaj nebo šťávu.
Zázvorová voda je chutný a zároven zdraví prospěšný nápoj. Její pravidelná konzumace dokáže posílit celkovou obranyschopnost organismu a také může pomoci při hubnutí. Připrava vody se zázvorem je velmi jednoduchá. Zvládne ji i ten, kdo s vařením nebo výrobou domácích léčivých přípravků nemá žádné zkušenosti. Můžeme využít jak čerstvý oddenek tak i sušené koření, které jsou v našich obchodech dostupné celoročně. A o všech hlavních účincích spolu se třemi recepty na přípravu se dočteme na následujících řádcích.
Řepík lékařský (latinsky Agrimonia eupatoria) lidově zvaný bič boží je trochu pozapomenutá, ale přitom velmi účinná léčivá bylina. Doložená historie jeho používání sahá až do dob antického Řecka. Podle legend jeho účinky objevil král Mithridatés Pontský (neboli Eupator), po němž rostlina nese i své latinské jméno. Řepík mu údajně vyléčil nemocná játra a tím ho zachránil před smrtí. V antice a středověku bylinu lékaři doporučovali právě na jaterní potíže, pro lepší trávení či posílení a očistu organismu. Předepisovalo se ho na různé kožní problémy – do odvaru z řepíku se dokonce namáčely obklady přikládané na zranění způsobená kulkou z muškety či hadí uštknutí. Zpěváci, herci a řečníci ho pravidelně využívali jako kloktadlo při bolestech v krku a problémech s hlasivkami. Pro domácí léčbu se nejčastěji připravuje odvar z byliny neboli řepíkový čaj.
Maliník patří k nejoblíbenějším ovocným keřům v celé Střední Evropě. Všichni znají skvělou chuť jeho plodů, na kterých si podle typu odrůdy můžeme pochutnávat od června až do října. Ovoce je výborné a navíc má i léčivé účinky, ale to druhé ještě více platí o malinovém listí. Listy malin patří mezi tradiční léky již od nepaměti. V naprosté většině případů se z čerstvých i sušených připravuje čaj, jehož účinky se dají ještě vylepšit fermentací.
Rozmarýn (latinsky Rosmarinus officinalis), rostlina původně pocházející ze středomořského regionu, se postupně rozšířil do celého světa. V čerstvé i sušené podobě odehrává velmi významnou roli v kuchyni. Od nepaměti se také využíval v kosmetice a domácím lékařství. Velmi často se z něj připravovala rozmarýnová tinktura, s jejímiž účinky a receptem na přípravu se seznámíme na následujících řádcích.
O tom, že je česnek zdravý, nepochybuje asi nikdo. Pouhý stroužek denně výrazně pomůže posílit naši imunitu nebo v případě různých chřipek a nachlazení může účinkovat jako skvělý lék. Ne nadarmo se mu občas říká přírodní antibiotikum. Bohužel má jednu vadu. Tou je velmi intenzivní vůně a chuť, které jsou pro některé lidi nepřekonatelnou bariérou. Pokud chceme využít léčivé schopnosti této cibuloviny a přitom zmenšit část negativních prožitků spojených s její konzumací, můžeme si doma připravit zdravý česnekový čaj.
Slovo oxymel není zatím v české kotlině příliš známé. Přitom se jedná o velmi starý kvalitní přírodní lék, jehož původ můžeme vysledovat až do antického Řecka. Dohledáme ho i ve středověkých a renesančních lékopisech, takže je jasné, že dříve se běžně užíval i v naší krásné zemi. Zjednodušeně řečeno se jedná o směs jablečného octa s medem, kterou podáváme pro posílení imunity a také jako lék na chřipku a různá virová onemocnění. Nejvíce ho využijeme na podzim a v zimě, ale obecně neuškodí ho mít po ruce celý rok.
Třešňové stopky většina lidí bez přemýšlení vyhazuje. Přeci je to normální odpad, tak jaképak cavyky. Odpadkový koš nebo kompost je pro ně nejlepší místo. Chyba lávky. Obsahují spoustu zdraví prospěšných látek, které můžeme s velkým úspěchem využít v domácí lékárničce. A při dnešních cenách třešní je rozumné z celkem drahého nákupu vytěžit opravdu maximum.
Za svou zajímavou barvu a mnoho zdraví prospěšných vlastností vděčí cibule antokyanům. Jejich barva závisí na prostředí. V kyselém jsou červené, v neutrálním fialové a v zásaditém modré. Tyto přírodní flavonoidy se využívají i v potravinářském, kosmetickém a samozřejmě i ve farmaceutickém průmyslu. Ale červená cibule nejsou pouze antokyany, obsahuje i mnoho dalších vitamínů a minerálů, které jsou pro zdravý život nezbytné. Léčivé látky z cibule můžeme koncentrovat a následně využít v domácí tinktuře.
Bobkový list neboli sušené listy vavřínu vznešeného našel díky svým zajímavým vlastnostem využití nejen v kuchyni. Stále častěji se s ním můžeme setkat i v našich lékárničkách, kde po letech zažívá znovu jistou renesanci. Mezi klasické přírodní léky patří sirup z bobkového listu, který se používá proti kašli a nebo vavřínový olej. Ten druhý můžeme koupit i v obchodech s bylinkovými léčivy, ale lze ho také celkem snadno připravit doma. Stačí mít jen chuť a trochu trpělivosti. Potřebné suroviny seženeme snadno v každých potravinách.
S rostoucím výskytem infikovaných klíšťat roste i zájem o informace, jestli existuje možnost přírodní léčby nemocí, které tito nepříjemní paraziti způsobují. Smutnou zprávou je, že bohužel nějaký dokonalý přípravek, o kterém by moderní medicína nevěděla a který by nás dokázal zbavit problémů s infekcí, neexistuje. Ale to neznamená, že jsme v boji s boreliozou odkázáni pouze na antibiotika. Například taková štětka lesní, či přesněji tinktura nebo čaj z této byliny, nám může s léčbou onemocnění trochu pomoci.
Černý bez se ve středoevropském regionu využíval jako léčivo již od středověku. Rozbor jeho účinků můžeme například najít ve spisu Anatomia Sambuci slavného německého lékaře Martina Blochwiche z první poloviny sedmnáctého století. Na bez nedaly dopustit ani naše prabáby, které si vždy v červnu nasušily dostatečné množství květu do zásoby, aby jim vydržel až do další sezóny. Jejich moudrostí se můžeme řídit i my.
Lipový květ je jednou z nejčastěji využívaných přírodních léčivých surovin v Evropě. Už od starověku se ze sušené i čerstvé drogy připravuje čaj doporučovaný při mnoha zdravotních problémech. Má uklidňující účinky, přináší úlevu při nachlazení, chřipce, ledvinových potížích a může působit jako prevence proti vzniku srdečních onemocnění. Ale část léčitelů místo nálevu doporučuje raději užívat lipovou tinkturu, která má výrazně silnější účinky a vyšší obsah zdraví prospěšných látek.
Majoránková mast byla velmi oblíbeným lékem našich prababiček. Pak přišlo období, kdy se přírodní léčba považovala za cosi zastaralého a nepříliš účinného, protože přeci kvalitní léčbu garantuje pouze moderní věda a vyspělý farmaceutický průmysl. Jenže s postupem času i odborníci začali zjišťovat, že spousta takzvaných babských rad a přírodních léků opravdu účinkuje. A tak dnes zažíváme renesanci domácí léčby. Týká se to i masti z majoránky, která se postupně vrací do našich lékárniček a navíc si ji v domácích podmínkách můžeme velmi snadno vyrobit.
Před téměř sto padesáti lety bylinkář Aw Chu Kin namíchal v barmském Rangúnu mastičku, kterou si místní obyvatelé velmi rychle oblíbili. Když zemřel, jeho synové se přestěhovali do Singapuru a tam pokračovali v prodeji zázračného léčiva, které se z obchodních i prestižních důvodů rozhodli nazvat tygří mast. Tygr na Dálném východě symbolizuje sílu, odvahu a vitalitu. A sílu i účinnost tomuto exotickému mazání rozhodně nemůžeme upřít.
Letní pobyty u vody a večerní vysedávání v přírodě jsou sice velmi krásné, ale většinou také výrazně zvyšují riziko útoku různých poletujících „krvesajů“. Čert vem, že nás trochu píchnou a vycucají kapičku krve. Větším problémem je otok a svědění, které nám jejich útok dokážou připomínat ještě několik dní. V lékárně či na internetu lze koupit různé přípravky hodně omezující svědění. Ale také můžeme využít takzvané babské rady, které jsou převážně úplně stejně úspěšné, ale navíc mají tu výhodu, že nás obvykle skoro nic nestojí. No a navíc jsou čistě přírodní.
Název tymiánu pochází z řeckého slova thyme, které znamená dezinfikovat či vykuřovat. Jednoznačně to ukazuje, že už v antických dobách lidé velmi dobře věděli o léčivých vlastnostech této nenápadné bylinky. U nás se tymián neboli mateřídouška využívá jako léčivá bylina hlavně pro přípravu různých čajů, nálevů, sirupů a mastí.* Ale nejvíce účinných látek z něj dostaneme jen pokud si připravíme tymiánovou tinkturu.
Při domácí léčbě prováděné podle tradičních doporučení našich babiček a prababiček se většinou využívají bylinky a věci, které jsou běžně dostupné v téměř každé domácnosti. Jednou z nich je například olej, bez něhož se neobejde asi žádná kuchyně. Ten bývá součástí různých léčivých směsí a mastí, ale při některých zdravotních problémech ho lze využít přímo.
Podle Světové zdravotnické organizace je deprese čtvrtým nejzávažnějším zdravotním problémem dnešní doby, kterým trpí přibližně deset procent populace. Špatnou náladu mívá občas každý, jenže deprese není pouze o náladě, ale o celkové psychické kondici, která se následně odráží i na fyzickém zdraví. Na rozptýlení chmur nabízí farmaceuti stovky či možná tisíce různých přípravků, ale ani v tomto případě příroda nezůstává pozadu. Proti depresím a špatné náladě si můžeme doma vyrobit ovesné kapky.