Slovo artyčok většině lidí v naší zemi sice mlhavě něco říká, ale už jen relativně málokdo si pod tímto názvem představí cosi konkrétnějšího. Jedná se o delikatesu rozšířenou ve středomořské kuchyni, která vzhledem sice trochu připomíná bodlák. Její chuť můžeme bez uzardění v klidu porovnat s takovou lahůdkou, jako je chřest. Ale pouze kvůli kulinárním vlastnostem by se artyčok na tyto stránky nedostal. Je zajímavý i ze zdravotního hlediska. Obsahuje spoustu prospěšných látek, které mimo jiné pozitivně působí na játra, zlepšují metabolismus, regulují cholesterol nebo urychlují hubnutí. Výtažky z artyčoku se přidávají do potravinových doplňků se silymarinem, které se doporučují na zlepšení funkce jater (obvykle se kombinuje s ostropestřcem a pampeliškou). V domácích podmínkách si k léčebným účelům můžeme snadno připravit z artyčoku čaj nebo šťávu.
Slovo oxymel není zatím v české kotlině příliš známé. Přitom se jedná o velmi starý kvalitní přírodní lék, jehož původ můžeme vysledovat až do antického Řecka. Dohledáme ho i ve středověkých a renesančních lékopisech, takže je jasné, že dříve se běžně užíval i v naší krásné zemi. Zjednodušeně řečeno se jedná o směs jablečného octa s medem, kterou podáváme pro posílení imunity a také jako lék na chřipku a různá virová onemocnění. Nejvíce ho využijeme na podzim a v zimě, ale obecně neuškodí ho mít po ruce celý rok.
Před téměř sto padesáti lety bylinkář Aw Chu Kin namíchal v barmském Rangúnu mastičku, kterou si místní obyvatelé velmi rychle oblíbili. Když zemřel, jeho synové se přestěhovali do Singapuru a tam pokračovali v prodeji zázračného léčiva, které se z obchodních i prestižních důvodů rozhodli nazvat tygří mast. Tygr na Dálném východě symbolizuje sílu, odvahu a vitalitu. A sílu i účinnost tomuto exotickému mazání rozhodně nemůžeme upřít.
Název tymiánu pochází z řeckého slova thyme, které znamená dezinfikovat či vykuřovat. Jednoznačně to ukazuje, že už v antických dobách lidé velmi dobře věděli o léčivých vlastnostech této nenápadné bylinky. U nás se tymián neboli mateřídouška využívá jako léčivá bylina hlavně pro přípravu různých čajů, nálevů, sirupů a mastí.* Ale nejvíce účinných látek z něj dostaneme jen pokud si připravíme tymiánovou tinkturu.
Při domácí léčbě prováděné podle tradičních doporučení našich babiček a prababiček se většinou využívají bylinky a věci, které jsou běžně dostupné v téměř každé domácnosti. Jednou z nich je například olej, bez něhož se neobejde asi žádná kuchyně. Ten bývá součástí různých léčivých směsí a mastí, ale při některých zdravotních problémech ho lze využít přímo.
Podle Světové zdravotnické organizace je deprese čtvrtým nejzávažnějším zdravotním problémem dnešní doby, kterým trpí přibližně deset procent populace. Špatnou náladu mívá občas každý, jenže deprese není pouze o náladě, ale o celkové psychické kondici, která se následně odráží i na fyzickém zdraví. Na rozptýlení chmur nabízí farmaceuti stovky či možná tisíce různých přípravků, ale ani v tomto případě příroda nezůstává pozadu. Proti depresím a špatné náladě si můžeme doma vyrobit ovesné kapky.
Třezalku lidstvo zná přinejmenším již několik tisíciletí. Zajímavých vlastností této léčivé byliny si všimli v antickém světě, kde ji využívali jak k léčbě, tak i k různým mystickým obřadům. Dnes se v medicíně používá také. Obzvlášť populární je třezalkový olej, kterým lze například léčit ploténky nebo popáleniny. Tento lék si navíc můžeme celkem jednoduše vyrobit sami doma.