
Už od pradávných dob se v lidové medicíně využívalo listí vlašských ořechů a také jejich slupky a zralé ale i nezralé plody. Zmínky o využívání ořechů při léčbě najdeme u Discorida, Galéna nebo Plinia. Ořechy zmiňuje i slavný Peršan Ibn Síná, známější u nás spíše jako Avicenna, o jehož díle můžeme bez nadsázky říci, že stálo u renesance moderního lékařského umění západního světa. Obsah léčivých látek v ořešáku potvrdila i moderní věda.