Kdoule jsou plody kdouloně obecné. Pěstují se hodně v Asii a v jižnějších částech Evropy, ale u nás se na existenci tohoto ovoce téměř zapomnělo. Přitom existují teorie, že slavná zlatá jablka Hesperidek byly právě kdoule a navíc jedno velmi obvyklé slovo, které používáme asi denně, vzniklo díky tomuto ovoci. Marmeláda vděčí za svůj název portugalskému slovíčku marmelo, které právě znamená ony kyselé zlatavé plody, tak vhodné pro výrobu různých zavařenin.
Bukvice lékařská, latinským názvem Betonica officinalis, roste v luzích a hájích na území téměř celé České republiky. Jen na kopce si příliš nepotrpí. Jak napovídá i její dříve užívané jméno Čistec lékařský, v dávné minulosti bychom ji mohli najít v kufříku nejednoho absolventa lékařských škol a téměř jistě by se našla u každé báby bylinářsky. V dnešní době je její léčivá sláva lehce pozapomenutá a to je škoda. Protože rozhodně má pozitivní účinky na lidské zdraví.
Třešňové stopky většina lidí bez přemýšlení vyhazuje. Přeci je to normální odpad, tak jaképak cavyky. Odpadkový koš nebo kompost je pro ně nejlepší místo. Chyba lávky. Obsahují spoustu zdraví prospěšných látek, které můžeme s velkým úspěchem využít v domácí lékárničce. A při dnešních cenách třešní je rozumné z celkem drahého nákupu vytěžit opravdu maximum.
Koriandr má velmi široké využití v kuchyni. Obzvlášť populární je ve východní Asii – některé thajské, vietnamské či indonéské pokrmy si bez něj vůbec neumíme představit. Málokdo ale v naší zemi ví, že se jedná také o docela populární léčivku, kterou můžeme velmi snadno použít i pro řešení některých celkem běžných zdravotních problémů. Nejsnadnějším způsobem je příprava koriandrového čaje.
Jedním ze symbolů léta jsou sladké broskve. Koupit je můžeme celoročně, ale v prázdninovém období jsou nejchutnější a také cenově nejpřístupnější. Tento malý letní zázrak je velmi dobrým zdrojem mnoha zdraví prospěšných látek a navíc stimuluje produkci červených krvinek, takže pomáhá chránit organismus před chudokrevností. Odborníci doporučují konzumaci broskví dětem, starším lidem, cukrovkářům a také všem, kteří se chtějí zbavit nadbytečných kilogramů.
Šťovíková polévka patří mezi tradiční jídla v zemích bývalého Sovětského svazu a v Polsku. U nás moc známá není, ale v posledních letech se objevuje nemálo lidí, kteří ji ochutnali a zařadili mezi mezi svá oblíbená jarní jídla. Šťovík se také občas sbírá do salátů, pesta, francouzských omáček a zeleninových směsí, ale většina Čechů se mu spíše vyhýbá. Část proto, že se ho nedá koupit a ne každý ho dokáže na louce najít a poznat a část také proto, že se obává jeho nepříliš dobré pověsti. Slavné rčení „kyselý jako šťovík“ moc lákavé není. Leckdo také slyšel, že zdraví příliš neprospívá. Ve skutečnosti se jedná o léčivou rostlinu využívanou již od pradávných dob, i když samozřejmě tato růže má navíc hodně trní.
Mango je malý tropický zázrak, jehož skvělou chuť a pozitivní vliv na zdraví objevili obyvatelé indického subkontinentu před více než čtyřmi tisíci lety. Ti mu také začali říkat ovoce bohů. Do Evropy dorazilo až někdy kolem sedmnáctého století, ale jednalo se konzervovanou nebo sušenou raritu, která příliš zájmu nevzbudila. Teprve s rozvojem rychlého transportu a kvalitního skladování se můžeme s čerstvým mangem setkat pravidelně i u nás. A určitě to stojí za to, protože také moderní věda začala potvrzovat vše, o čem lékaři v Indii psali dávno před tím, než začal náš letopočet.
Už od pradávných dob se v lidové medicíně využívalo listí vlašských ořechů a také jejich slupky a zralé ale i nezralé plody. Zmínky o využívání ořechů při léčbě najdeme u Discorida, Galéna nebo Plinia. Ořechy zmiňuje i slavný Peršan Ibn Síná, známější u nás spíše jako Avicenna, o jehož díle můžeme bez nadsázky říci, že stálo u renesance moderního lékařského umění západního světa. Obsah léčivých látek v ořešáku potvrdila i moderní věda.
Pomalu přichází čas zlatobýlu. Jeho krásné žluté kvítky začínají na konci léta zalévat naše louky a pomalu připomínají, že se blíží podzim. Je velmi dekorativní a také nenáročný na pěstování, takže ho můžeme najít i na mnoha českých zahrádkách. Také je to od nepaměti využívaná léčivka, kterou můžeme najít v mnoha domácích lékárničkách.
S rostoucím výskytem infikovaných klíšťat roste i zájem o informace, jestli existuje možnost přírodní léčby nemocí, které tito nepříjemní paraziti způsobují. Smutnou zprávou je, že bohužel nějaký dokonalý přípravek, o kterém by moderní medicína nevěděla a který by nás dokázal zbavit problémů s infekcí, neexistuje. Ale to neznamená, že jsme v boji s boreliozou odkázáni pouze na antibiotika. Například taková štětka lesní, či přesněji tinktura nebo čaj z této byliny, nám může s léčbou onemocnění trochu pomoci.
Jaterník podléška (také se používá název jaterník trojlaločný) je léčivá bylina dříve rozšířená po téměř celé střední a východní Evropě. Nyní je v mnoha zemích chráněný. Za svůj název vděčí listům, které tvarem
trochu připomínají játra (mimochodem i latinské označení rostliny Hepatica nobilis se odkazuje na tento důležitý lidský orgán). V dnešní době se jedná o oblíbenou okrasnou rostlinu o jejímž dřívějším využití v medicíně už jen málokdo ví. De facto se používá pouze v homeopatii a to také jen v podobě různých výtažků.
Původně středoamerická papája se dnes pěstuje po celém světě ve všech klimaticky příznivých místech a někteří lidé ji dokonce mají i doma v květináči. V posledních letech toto lahodné exotické ovoce získává stále více fanoušků nejen z chuťových důvodů, ale také proto, že má opravdu zajímavé vlastnosti. Ty se netýkají pouze dužiny. Velmi zdravá jsou i drobná semínka papáje, která můžeme jíst jen tak, nadrtit je na prášek a nebo si koupit nějaký suplement, který obsahuje jejich účinné látky.
Česnek má asi stejný počet nadšených příznivců jako zapřísáhlých odpůrců. Ale asi ani druhá strana nezpochybňuje, že se jedná o velmi zdravou cibulovinu, jen prostě její chuť a vůně je pro některé lidi odpudivá. A první skupina zase velmi často… léčivé účinky česneku likviduje a nebo radikálně snižuje možnosti jeho blahodárného působení.
V úplně obyčejných bramborách se navzdory obecnému povědomí skrývá spousta léčivých a zdraví prospěšných látek. Přesto k nim většina lidí přistupuje jen jako k nepříliš zdravé příloze, kterou můžeme celkem v klidu vyřadit z jídelníčku. Takový přístup rozhodně není moc rozumný. Přiměřená konzumace brambor u správně složeného jídelníčku nijak neškodí, ba právě naopak. Navíc během jejich vaření můžeme využít některé zajímavé účinky. Například inhalací si pomůžeme při problémech s kašlem.
Polníček neboli kozlíček polní či latinsky Valerianella locusta zažívá v našich kuchyních renesanci. Tento salát, který se v kuchyni i léčbě využíval přinejmenším od šestnáctého století, kdy o něm můžeme najít zmínku v slavném Gerardově herbáři, na nějaký čas zmizel z českých stolů a nebylo snadné ho sehnat. Bohudík situace se mění a dnes ho během sezóny můžeme celkem snadno koupit ve většině obchodů s potravinami. A to je dobře. Protože polníček je nejen chutný, ale i velmi zdravý.
Borůvky už hezkých pár let nejsou pouze sezónní záležitost. Tyto sladké plody můžeme potkat na pultech českých obchodů téměř po celý rok. Jen obvykle se nejedná o ovoce brusnice borůvky ale o tmavě modré bobule, které vyrostly na brusnici chocholičnaté. Tento keř dorůstající až do výšky dvou a půl metru je u nás známější pod názvem kanadská borůvka. Jeho plody se podle některých vědců řadí k nejzdravějším druhům ovoce na světě.
Květák, na rozdíl od jiné zeleniny, má u českých strávníků velmi dobrou pověst. Obalené a následně osmažené růžičky má rád v naší zemi skoro každý. O něco méně fanoušků má takzvaný mozeček či polévka, ale v porovnání s jinou zeleninou je na tom květák i u velké části takzvaných čistých masožroutů opravdu skvěle. A to je dobře. Častou konzumací květáku nelahodíme jen chuťovým buňkám, ale pomáháme i svému zdraví.
Pakmín visnaga neboli morač zákrovnatý v naší zemi není příliš známý. Nemůžeme se tomu moc divit. Tato léčivka pochází z oblasti Středozemního moře a v české přírodě se přirozeně téměř nevyskytuje. Ale fytoterapeuti o něm moc dobře vědí, protože mořec byl v medicíně využíván už od starověku. Již v antickém Egyptě lékaři pakmín doporučovali na různé neduhy. Mimo jiné byl velmi oblíbeným lékem na ledvinové kameny.
Kurkuma, sušený mletý oddenek kurkumovníku dlouhého, se ve středoevropské kuchyni zabydlela hlavně jako součást různých kari směsí. Samostatně se zatím ve většině domácností příliš nepoužívá. Občas se přisypává do některých jídel, kde zastupuje drahý šafrán v roli barviva. Podobnou roli má i o Velikonocích při barvení vajíček. Ale byla by škoda se u kurkumy omezit pouze na kulinářské či barvířské efekty. V tradiční indické medicíně se již mnoho tisíc let využívají i léčivé účinky tohoto zajímavého koření.
Dříve lidé měli, pokud to jen šlo, ve zvyku využívat celé plody včetně slupek. A nemělo to pouze ekonomické odůvodnění. Ano, plýtvání potravinami bylo hříchem a marnotratností, ale už od pradávných dob se tušilo, že i ve slupkách se může skrývat mnoho zdraví prospěšných látek. A moderní věda tento názor potvrdila. Podívejme se na tři plody, které je rozhodně lepší neloupat a nebo slupky po oloupání ještě nějak využít.