O tom, že je česnek zdravý, nepochybuje asi nikdo. Pouhý stroužek denně výrazně pomůže posílit naši imunitu nebo v případě různých chřipek a nachlazení může účinkovat jako skvělý lék. Ne nadarmo se mu občas říká přírodní antibiotikum. Bohužel má jednu vadu. Tou je velmi intenzivní vůně a chuť, které jsou pro některé lidi nepřekonatelnou bariérou. Pokud chceme využít léčivé schopnosti této cibuloviny a přitom zmenšit část negativních prožitků spojených s její konzumací, můžeme si doma připravit zdravý česnekový čaj.
Slovo oxymel není zatím v české kotlině příliš známé. Přitom se jedná o velmi starý kvalitní přírodní lék, jehož původ můžeme vysledovat až do antického Řecka. Dohledáme ho i ve středověkých a renesančních lékopisech, takže je jasné, že dříve se běžně užíval i v naší krásné zemi. Zjednodušeně řečeno se jedná o směs jablečného octa s medem, kterou podáváme pro posílení imunity a také jako lék na chřipku a různá virová onemocnění. Nejvíce ho využijeme na podzim a v zimě, ale obecně neuškodí ho mít po ruce celý rok.
Před téměř sto padesáti lety bylinkář Aw Chu Kin namíchal v barmském Rangúnu mastičku, kterou si místní obyvatelé velmi rychle oblíbili. Když zemřel, jeho synové se přestěhovali do Singapuru a tam pokračovali v prodeji zázračného léčiva, které se z obchodních i prestižních důvodů rozhodli nazvat tygří mast. Tygr na Dálném východě symbolizuje sílu, odvahu a vitalitu. A sílu i účinnost tomuto exotickému mazání rozhodně nemůžeme upřít.
Název tymiánu pochází z řeckého slova thyme, které znamená dezinfikovat či vykuřovat. Jednoznačně to ukazuje, že už v antických dobách lidé velmi dobře věděli o léčivých vlastnostech této nenápadné bylinky. U nás se tymián neboli mateřídouška využívá jako léčivá bylina hlavně pro přípravu různých čajů, nálevů, sirupů a mastí.* Ale nejvíce účinných látek z něj dostaneme jen pokud si připravíme tymiánovou tinkturu.
Při domácí léčbě prováděné podle tradičních doporučení našich babiček a prababiček se většinou využívají bylinky a věci, které jsou běžně dostupné v téměř každé domácnosti. Jednou z nich je například olej, bez něhož se neobejde asi žádná kuchyně. Ten bývá součástí různých léčivých směsí a mastí, ale při některých zdravotních problémech ho lze využít přímo.
Podle Světové zdravotnické organizace je deprese čtvrtým nejzávažnějším zdravotním problémem dnešní doby, kterým trpí přibližně deset procent populace. Špatnou náladu mívá občas každý, jenže deprese není pouze o náladě, ale o celkové psychické kondici, která se následně odráží i na fyzickém zdraví. Na rozptýlení chmur nabízí farmaceuti stovky či možná tisíce různých přípravků, ale ani v tomto případě příroda nezůstává pozadu. Proti depresím a špatné náladě si můžeme doma vyrobit ovesné kapky.
Třezalku lidstvo zná přinejmenším již několik tisíciletí. Zajímavých vlastností této léčivé byliny si všimli v antickém světě, kde ji využívali jak k léčbě, tak i k různým mystickým obřadům. Dnes se v medicíně používá také. Obzvlášť populární je třezalkový olej, kterým lze například léčit ploténky nebo popáleniny. Tento lék si navíc můžeme celkem jednoduše vyrobit sami doma.
Většina lidí si pod slovem modřín představí jediný opadavý jehličnan, jehož dřevo se používá v nábytkářství, podlahářství a ve stavebnictví. O nějakém dalším využití tohoto stromu se u nás moc neví. Trochu jiná situace je na severoamerickém kontinentu. Indiáni využívali modřín nejen jako zdroj dřeva, ale zajímali se i o jeho léčivé účinky. K tomuto účelu používali pryskyřici, ze které vyráběli léky proti kašli, bolesti krku a obklady na otoky i podlitiny. Vědce jejich zkušenosti zaujaly a proto začali zkoumat, jestli je na modřínu opravdu něco zajímavého. A zjistili, že ano. Obsahuje látku, která se jmenuje galactoarabinan. Tu nyní využívá farmaceutický i kosmetický průmysl. Pro domácí využití je čistá smůla trochu nepraktická. Proto je ji lepší zpracovat na modřínový olej nebo tinkturu.
Podběl lékařský neboli latinsky tussilago farfara čili odháněč kašle s moučnými listy je bylinka, o níž můžeme najít zmínky již v antických lékařských spisech. Jeho léčivými účinky se zabýval například římský vědec Plinius a popsal je ve své impozantní přírodovědné encyklopedii Historia naturalis. Jak původní název této rostliny napovídá, nejčastěji se využívá při potížích s kašlem. V naší zemi se často z kvítků podbělu vyrábí léčivý sirup, ale rozhodně za zmínku stojí i podbělový čaj, na jehož přípravu můžeme využít i listí.